2018 PETR STRBAČKA 2008-2018

 

PETR STRBAČKA

 

     Narodil se 10. března 1933 ve vesničce Sedlo nedaleko Strakonic v rodině kovozemědělce Františka Zemena. Vystudoval střední průmyslovou školu ve Strakonicích. Celý život pracoval jako strojní zámečník ve strakonické Zbrojovce.

 

      Když byl ještě malý kluk, běhal s krabičkou, pomalovanou jako fotoaparát. Doma pak kreslil obrázky, jak dnes sám rád vzpomíná. Jako samouk začíná fotografovat v roce 1950 s fotoaparátem Lord speciál. Krátce poté vstupuje do strakonického Fabingerova fotoklubu. Po přestěhování do Strakonic v roce 1960 pokračuje v činnosti ve fotoklubu Kulturního domu ČZ ve Strakonicích, kde se později ujímá funkce předsedy. V roce 1970 stojí u zrodu mezinárodní fotografické soutěže Žena Strakonice. V letech 1974 až 1976 absolvoval Školu výtvarné fotografie v Písku pod vedením profesora Jána Šmoka, pedagoga FAMU. Jeho účast v okresním, krajském i ústředním výboru Svazu českých fotografů měla velký vliv na jeho vlastní fotografickou tvorbu. Fotografováním se nikdy neživil. Fotografie byla vždy jen jeho životním koníčkem. Mezi jeho oblíbená témata patří příroda a folklór. Rád fotografuje svět kolem sebe a zachycuje prchavé okamžiky života a pomíjivost věcí, které nás životem provází.

 

     První samostatnou výstavu na téma Život v přírodě uskutečnil již v roce 1970. Další výstavy s touto tématikou, už s Ivanem Janou, byly ve Strakonicích, Blatné, Katovicích, Chanovicích a Českých Budějovicích. Významný byl i jeho zájem o folklór. Výstavy z prostředí mezinárodních dudáckých festivalů se konaly ve Strakonicích a ve Volyni. Od roku 2003 pravidelně vystavuje především fotografie ze svých toulek přírodou.

 

     Po roce 1990 přechází František Zemen plně na barevnou fotografii a v roce 2014 si pořídil svůj první digitální fotoaparát. Za velmi důležité vždy považoval pečlivě vést svůj fotografický archiv. I dnes, více jak po 50-ti letech, najde do tří minut jakoukoli fotografii.

 

     Své fotografie pravidelně publikoval v regionálním tisku. V roce 2015 věnoval velkou sérii 8000 fotografií strakonickému muzeu. Jednalo se o fotografie ze srpna 1968, z Mezinárodních dudáckých festivalů, z fotografické soutěže Žena nebo sérii o Prácheňském souboru.

 

     V roce 2017 prezentoval své unikátní fotografické prvotiny ze své rodné vesničky Sedlo na mimořádně úspěšné výstavě „Bejvávalo“. Tato výstava poskytla jedinečný pohled na život jihočeské vesnice z počátku padesátých let minulého století a setkala se s mimořádným úspěchem. Pro svůj úspěch byla tato výstava představena veřejnosti v březnu 2018 v DK Metropol v Českých Budějovicích a v březnu 2019 v rámci projektu „Knedlíková země“ Reny Dumont v Mnichovském Gasteigu.

 

     V roce 2018 připravil František Zemen další výstavu fotografií „Dudáci“, která nabídla jedinečný pohled nejenom na osobnosti této tradiční strakonické kulturní akce.

 

     Jeho fotografie jsou mimořádným svědectvím života i krás okolo nás. Jsou důležitým vzkazem pro nás všechny. Následující generace se možná budou moci přesvědčit i na jeho fotografiích, jak vypadal život, nebo třeba hory, lesy, louky, řeky a podivuhodné detaily přírody, dokud je lidská chamtivost a hloupost nezničily.

 

KOMENTÁŘE AUTORA - CZ / DE

 

Maminka

Zaměstnaná v domácnosti, ale s povinností stihnout všechno i kolem hospodářství. Bylo toho dost. Na zárubni dveří jsou zavěšeny „váhy“, na nichž se ve vědrech přinášela voda ze vzdálené studny. Ta v zimě neměla čas ani zamrznout.

Mamachen

Sie war nicht nur im Haushalt beschäftigt, auch außerhalb des Hauses schuftete sie ununterbrochen.  Am Türrahmen hängt ein Joch mit Seilen, mit dessen Hilfe sie aus dem in einiger Entfernung gelegenen Brunnen Wasser in Eimern holte. Im Winter war der Brunnen im Dauerbetrieb und fror deshalb auch nicht zu.

 

Kohout

Slepice byly na každé chalupě a pěkně vybarvený kohout „vlašák“ byl pánem dvora.

Gockel

Hühner gehörten zu jedem Hof. Dieser hübsch gefärbter Gockel „vlasák“ war der Herr des Hauses.

 

Hnojení louky

Na zajištění budoucí bohaté senoseče bylo třeba dbát již brzy z jara.

Wiesendüngen

Für eine reiche Heuernte musste bereits zum Anbeginn des Frühjahrs gesorgt werden.

 

Kamarádi

Na pestré kulise našeho dvora jsme se zvěčnili na památku. Zleva František Zemen, Karel Vojík a Jarda Kloud. Byli jsme kluci, starosti přišly až později.

Freunde

Vor der bunten Hofkulisse verewigten wir uns zur Erinnerung. Von links: František Zemen, Karel Volík und Jarda Kloud. Wir waren noch dumme Jungs, die Sorgen kamen später. 

 

Sekáč

Dobře posečená louka a závěrečné cigárko. Období léta. Čas po skončení senosečí a před začátkem žní byl idylický. Po časném předjaří asi nejhezčí část venkovského roku.

Der Mäher

Nach einer gut gemähten Wiese muss eine Abschlussfluppe her. Sommerzeit. Die Zeit zwischen Heuernte und dem Beginn der Ernte war idyllisch. Die schönste Periode des Landlebens.

 

Hospodářství

Typický ranní obrázek ve všech venkovských chalupách. Pole čekají na každodenní péči hospodáře. Soused Karel Kloud hospodařil se svou matkou a bratrem Jardou. Jako všichni chalupníci jezdil, oral a dělal vše tak, aby bylo na chalupě dobře. Je samozřejmé, že jezdil pouze s kravami. Koně vlastnili jen větší sedláci.

Der Hof

Ein typisches Morgenbild auf einem Hof. Die Felder warten auf die tagtägliche Bewirtschaftung. Auf dem Bild ist unser Nachbar Karel Kloud mit seiner Mutter und seinem Bruder Jarda. So wie die meisten Landsleute fuhr er aus, pflügte den Acker und tat somit unentwegt alles, damit das Leben auf dem Hof funktionierte. Selbstverständlich benutzte er ein Kuhgespann, Pferde besaßen nur größere Bauern.

 

Krávy

Byly časy, kdy každá kráva na vesnici měla své jméno. U nás doma se jmenovaly Šeka a Straka. Nebyly nebezpečné, jen jim někdy bylo bráněno pást se. Především při práci na poli, kdy neměly pastvu v popisu práce.

Die Kühe

Es gab Zeiten, in der jede Kuh einen Namen hatte. Unsere Kühe hießen Šeka und Straka. Sie waren harmlos, nur dass sie während der Feldarbeit nicht fressen durften, gefiel ihnen nicht. Weiden während der Ackerarbeit stand nicht in der Arbeitsbeschreibung.

 

Rovná brázda

Z polí se celé jaro ozývaly povely oráčů. Zkušený pár tažného dobytka na ně bezchybně reagoval. Používalo se několik druhů pluhů. Tento se jmenoval „nákolesník“ a sloužil k přípravě brázd pro sázení brambor. Za křivou brázdu by sklidil hospodář posměch.

Eine gerade Furche

Die Befehle der Pflüger auf den Feldern waren während des Frühlings von Weitem zu hören. Erfahrenes Vieh gehorchte aufs Wort und reagierte fehlerlos. Es gab mehrere Sorten von Pflügen. Dieser auf dem Bild hieß „nakolesník“ und diente zur Furchenvorbereitung für die Kartoffelsaat. Für eine schiefe Furche erntete der Bauer eine Menge Spott.

 

Secí stroj

Do na podzim zasetého obilí se na jaře dosévalo jetelové semínko. Po sklizni obilí v dalším roce posloužil jetel jako krmivo pro dobytek.

Sähmaschine

In die im Herbst abgeernteten Getreidefelder säte man im Frühling Klee, der dann im darauffolgenden Jahr als Viehfutter diente. 

 

Těžká podzimní orba

Na těžší orbu si táta půjčoval koně. Ztvrdlou půdu po sklizni obilí by s kravkami zvládal jen těžko.

Schweres Herbstpflügen

Zum Pflügen hatte sich unser Vater Pferde geliehen. Mit nur zwei Kühen hätte er die durch die Getreideernte verhärtete Erde kaum bewältigt.

 

Svačina při výmlatu

Snímky příbuzných nemusí vznikat jen při významnějších událostech. Výmlat obilí však k vesnickému životu patřil a dnes lituji, že archiv mých snímků je tak chudý právě na tyto činnosti, které byly tenkrát tak všední. Kdo by si nakonec pomyslel, že se zakrátko stanou zcela neopakovatelné. Strakonický strýc Václav, táta, sestřenka Jiřina a máma. Spolu s fotografem úplná sestava výmlatu v roce 1952.

Pausenbrot beim Dreschen

Fotografien meiner Verwandten entstanden nicht immer nur zu besonderen Anlässen. Korndreschen gehörte zum Alltag, bedauerlicherweise ist mein Fotoarchiv zu dieser Tätigkeit ziemlich mager. Wer hätte damals gedacht, dass das Korndreschen eines Tages von der Bildfläche verschwindet? Auf dem Bild sind mein Strakonitzer Onkel Václav, mein Vater, Cousine Jiřina und meine Mutter zu sehen. Gemeinsam mit dem Fotografen war dies eine komplette Dreschmannschaft. Im Jahr 1952.

 

Máma

První snopy žita přivezené z pole při sklizni obilí se musely vymlátit cepy. Byla třeba dlouhá, rovná sláma na povřísla, kterých se při následném použití mlátičky spotřebovalo na vázání vymlácené slámy moc a moc.

Mutter

Nachdem die ersten Roggengarben vom Feld gebracht wurden, mussten sie mit Dreschflegeln geschlagen werden. Für die Garbenbänder verwendete man sehr viel von dem durch eine Dreschmaschine gewonnenen langen, geglätteten Stroh.

 

Sběr brambor

Výměnkářský klid a pohoda skončily příchodem podzimních prací. Stařenky – výměnkářky, při podzimní sklizni brambor chybět nechtěly. Hodila se každá ruka.

Kartoffelernte

Die Ruhe und Gemütlichkeit der Austrägler endete mit dem Beginn der Herbstarbeiten. Die alten Frauen-Austrägler durften bei der herbstlichen Kartoffelernte nicht fehlen. Jede helfende Hand war willkommen.

 

Lovu zdar

Podzimní hon na zajíce. Bohatý výřad a rozumné zachování stavu zvěře pro příští období bylo samozřejmostí. Zákon myslivce. Byly doby, kdy výřad, pocta ulovené zvěři, po honu mysliveckého sdružení, vytvořil dnes, nevídaný koberec úlovků. Bejvávalo!

Weidmannsheil

Hasentreibjagd im Herbst. Ein reicher Abschuss und eine vernünftige Erhaltung der Wildbestände für die nächste Saison waren selbstverständlich. Es gab Zeiten in denen der Jagdertrag einen heute undenkbaren, breiten Beuteteppich bildete, der zur Ehre der erlegten Tiere gelegt wurde. So war es eben damals!

 

Honec Franta Zuklín

Honec, bez kterého by se snad žádný hon neuskutečnil.

Der Treiber Franta Zuklín

Ohne einen Treiber gäbe es wohl keine Jagd.

 

Myslivecká samoobsluha

Nebyl-li na bažantím honu honci, museli je nahradit myslivci sami.

Jägerselbstbedienung

 Gab es bei einer Fasanenjagd keine Treiber, übernahmen die Jäger die Aufgabe selbst.   

 

Koroptve

Tenkrát patřily k lovné zvěři také koroptve. Bývaly jich plné pole!

Rebhühner

Damals gehörten sogar Rebhühner zur gejagten Sorte. Die Felder wimmelten vor ihnen!

 

Chvilka odpočinku

Půjčený koňský potah ušetřil námahu našim kravkám. Polní práce patřily k namáhavým a těžkým činnostem. Nepotkali jste však tehdy nikoho, kdo by svá pole a práci na nich nemiloval.

Verschnaufspause

Ein geliehener Pferdegespann erleichterte unseren Kühen den Alltag. Die Feldarbeiten waren extrem anstrengend und schwer. Doch wir kannten keinen Bauern, der seine Felder und die Arbeit auf ihnen nicht geliebt hätte.

 

Pohoda

Pohoda mého táty Františka, kovozemědělce, po šichtě.

Behaglichkeit

Mein Vater František, Eisenbauer (Bauer mit Beschäftigung in der Industrie), zufrieden nach seiner Schicht. 

 

Rodokaps

Romány do kapsy řečené „Rodokapsy“ byly oblíbeným večerním čtením pro celou naší vesnici.

Groschenroman

Das Lesen von Groschenromanen,  „Rodokapsy“ genannt, gehörte zu den beliebten abendlichen Tätigkeiten im ganzen Dorf.

 

Rádio na baterky

Zprávy o převratných událostech v životě našich předků byly tehdy kusé. Rozhlasový přijímač na baterky byl nejrychlejším zdrojem informací. Zavedení elektrického proudu se v Sedle teprve plánovalo. První rádio, které jsme si pořídili, bylo muzeální, asi z patnácté ruky. Řada plochých baterií v bedýnce nahoře a akumulátor na žhavení elektronek byl nezbytným příslušenstvím. Moc jsme toho na něm nechytili. Asi jen Prahu a Svobodnou Evropu. To tátovi stačilo.

Batterieradio

Nachrichten über epochale Ereignisse im Leben unserer Vorfahren waren lückenhaft. Ein batteriebetriebenes Radiogerät gehörte zum schnellsten Informationsträger. Die Einführung der Elektrizität in Sedlo war erst geplant. Unser erstes angeschafftes Radiogerät hatte musealen Charakter und vermutlich ca. fünfzehn Vorbesitzer. Zum unverzichtbaren Zubehör gehörte eine Reihe flacher Batterien im oberen Kastenbereich, sowie ein Akkumulator zur Erhitzung der Elektronenröhren. Viele Sender gab es nicht, vermutlich nur Radio Prag und Freies Europa (ein illegaler Sender). Das hat unserem Vater gereicht. 

 

Zabijačka

Završením celoročního snažení a tvrdé práce hospodáře byla zabijačka statného krmníka. Jeden čuník se zasloužil o zásobení kuchyně naší rodiny i přátel.

Schlachtfest

Zur Krönung der alljährlichen schweren Arbeit eines jeden Bauers gehörte die Schlachtung eines ausgewachsenen Schweines. So ein Schweinchen reichte für die ganze Familie und deren Freunde.

 

Sedlecký sedlák

Starý výměnkář Michálek, který už předal svůj grunt potomkům, se naštěstí nedožil doby, kdy jeho potomci, označeni za kulaky, museli nedobrovolně opustit své hospodářství i vesnici. Konfiskovaný statek byl postupně zdevastován a zničen při tehdejší kolektivizaci vesnice.

Ein Landwirt in Sedlo

Der alte Austrägler Michálek, der seinen Bauernhof seinen Nachkommen übergab, erlebte es zum Glück nicht mehr, als „Kulak“ beschimpft zu werden. Seine Nachkommen wurden zum Verlassen des Hofes und des Dorfes gezwungen. Bei der Dorf-Kollektivierung in der damaligen Tschechoslowakei wurde der konfiszierte Hof allmählich verwüstet und vernichtet. 

 

Měchýř

Vánoce bez kaprů nikdy nebyly. Rybí duše předznamenávají klidné, pohodové a načančané Vánoce.

Eine Blase

An Weihnachten durfte der Karpfen niemals fehlen. Eine Fischseele stand für ein ruhiges, gemütliches und reich geschmücktes Weihnachtsfest.

 

Štědrý večer

Táta, máma a babička o Vánocích roku 1952. Ozdobený stromeček, svíčky, rozsvícená petrolejka a všichni zdrávi. Pokoj lidem dobré vůle.

Heiligabend

Vater, Mutter und Großmutter an Weihnachten 1952. Ein geschmückter Baum, Kerzen, eine brennende Petroleumlampe, alle sind wohlauf. Friede den Menschen guten Willens.

 

Dudák

Josef Smitka z Čečelovic. Narodil se v roce 1888. Dobrodruh, který procestoval svět včetně Ameriky. Mluvil několika jazyky, byl kameníkem, cirkusovým zápasníkem, topičem na lodi a zkoušel i cizineckou legii. Po 1. světové válce se vrátil domů. Práce nebyla a ani o ni moc nestál. Koupil si v Domažlicích dudy a cestoval sem a tam po republice. Ke stáří žil v chaloupce z hlíny a kamení se svými psy nepochopitelným způsobem pračlověka až do své smrti. Podivín, jehož život skončil v roce 1956.

Dudelsackspieler

Josef Smitka aus Čečelovice. Er wurde 1888 geboren. Ein Abenteurer, der die Welt einschließlich Amerikas bereiste. Er sprach mehrere Sprachen und war vom Beruf Steinmetz. Aber auch als Zirkusringer, Schiffsheizer und Fremdenlegionär versuchte er sein Glück. Nach dem Ersten Weltkrieg kehrte er nach Hause zurück. Arbeit gab es keine, aber er suchte auch nicht danach. In Domažlice erwarb er einen Dudelsack und reiste quer durch die Republik. Als er alt wurde, bezog er eine Hütte aus Lehm und Stein und lebte darin gemeinsam mit seinen Hunden wie ein Urmensch bis zu seinem Tod. Ein merkwürdiger Kauz. Er starb 1956.

 

Táta

Kdykoli jsem fotil tátu, nechyběla mu při tom nezbytná zapálená cigareta, zasazená ve stejně nezbytné „špičce“. Táta kouřil moc. Za války a i po ní, v době nedostatku tabáku a cigaret pěstoval tabák na poli. Pěstovali jej všichni náruživí kuřáci a jeho další zpracování v domácích podmínkách byla hotová alchymie. Sušily se listy, pak se lisovaly a kropily vším možným. Tabák se najemno krájel a balil do bachratých cigaret. Často se jím cpaly cigaretové dutinky nakupované po stovkách. V roce 1955 táta náhle přestal kouřit. Nevím proč. Ale už nikdy si nezapálil a kouření dokonce zle odsuzoval.

Mein Vater

Egal, wann ich meinen Vater fotografierte, eine glimmende Zigarette in einer Spitze durfte nie fehlen. Er rauchte sehr viel. Während und nach dem Krieg züchtete in Zeiten des Tabak- und Zigarettenmangels seinen Tabak auf dem Feld. Tabakanbau wurde von allen leidenschaftlichen Rauchern betrieben, die Weiterverarbeitung zu Hause war eine komplette Alchimie. Die Blätter wurden getrocknet, dann gepresst und mit allem möglichen besprüht. Der Tabak wurde fein gehackt und in die dicken Zigaretten eingepackt. Zigarettenfilter kaufte er in Hunderter-Packungen. Im Jahr 1955 hörte mein Vater plötzlich mit dem Rauchen auf. Ich weiß nicht, warum. Danach zündete er sich nie wieder eine an und wurde zum militanten Nichtraucher.

 

Štěně

Pes Cvik ještě v té době nevěděl, jak užitečným pomocníkem svého pána, myslivce, bude.

Welpe

Zu diesem Zeitpunkt ahnte unserer Hund Cvik noch nicht, welch treuer Begleiter seines Herrchens, eines Jägers er sein würde.

 

Sladké sny

Süsse Träume

 

Na oprati

V létě a dlouho do podzimu se vždy páslo pouze tam, kde se tráva nevyplatila sklízet a sušit. Sušené krmení patřilo k nedotknutelné letní zásobě.  Na podzim se krávy volně pouštěly na pokosené louky volně. Jinak se držely na oprati a vypásala se kdejaká mez. To bylo času na přemýšlení a hotový balzám na nervy. Pokud ovšem pásl táta a nevyšlo to na nás, na omladinu, právě v neděli odpoledne. To byl totiž čas vesnických tancovaček, kdy dívky nesměly zahálet.

Am Zügel

Im Sommer und lange bis in den Herbst hinein weidete das Vieh dort, wo es sich nicht lohnte, das Gras zu mähen und trocknen. Trockenfutter war ein wichtiger Wintervorrat. Im Herbst durften die Kühe auf freie, bereits gemähte Wiesen. Ansonsten hielt man sie am Zügel und ließ sie jede Furche ausfressen. Zeit zum Nachdenken gab es reichlich, Balsam für die Nerven. Falls jedoch unser Vater auf der Weide war und nicht wir Jungen ausgerechnet am Sonntag Nachmittag an der Reihe waren. Es war nämlich die Zeit des Dorftanzens, wo kein Mädchen faul sein durfte.

 

Mlátička

Mlátičku i motor jsme měli vlastní. Táta vše koupil od sedláka, který vstoupil do začínajícího JZD. V Sedle nebyla v té době zavedena elektřina. Motor značky Slavia byl na petrolej a pracoval zcela spolehlivě. S mlátičkou to bylo o něco horší, oddělovala jen zrno od slámy. Obilí se i s plevami odhazovalo stranou a pak se dodatečně čistilo. M l e j n k o v a l o   s e! Tato práce v prachu a horku trvala vždy několik dní.

Der Drescher

Wir besaßen einen eigenen Drescher mit Motor. Mein Vater hatte ihn einem Landwirt abgekauft, der in die LPG eingetreten war. Zu dieser Zeit gab es in Sedlo noch keinen Strom. Der Motor der Marke Slavia wurde mit Petroleum angetrieben und arbeitete ganz zuverlässig. Mit dem Drescher war es etwas schwieriger, er trennte nur das Korn vom Stroh. Zuerst wurde der Weizen mit der Spreu beiseite gelegt und anschließend gereinigt. Alles wurde handgemahlen! Diese Arbeit in Staub und Hitze dauerte immer mehrere Tage.

 

Zemědělec

Můj táta.

Der Bauer

Mein Vater.

 

Oráč

Naše hospodářství na obživu celé rodiny nestačilo. Táta musel mít i jiné zaměstnání. Ale jakmile přijel domů, byl z něj zemědělec. Nával jarních polních prací by jenom s kravkami nestačil zvládnout. Muselo se počkat na vhodnou dobu, kdy si táta mohl půjčit koně od sedláků a s nimi udělat tu nejtěžší práci. Ale s našimi kravkami se toho naoralo nejvíc, protože byly neustále k dispozici. Koně si táta mohl půjčit většinou jen na neděli.

Der Ackermann

Das von uns Erwirtschaftete reichte nicht, um die Familie zu ernähren. Unser Vater musste noch einer anderen Arbeit nachgehen. Sobald er nach Hause kam, war er Bauer. Die Flut der Feldarbeit im Frühling konnte er allein mit Hilfe unserer Kühe nicht bewältigen. Er wartete einen geeigneten Zeitpunkt ab und lieh sich von den größeren Bauern meistens am Sonntag Pferde, die bei härteren Arbeiten besser durchhielten. Die meiste Arbeit erledigte er jedoch mit unseren Kühen, denn sie waren immer verfügbar.

 

Podzim

Náš soukromý oheň na Dymáčku likvidoval makoviní. To hořelo dobře. Nám klukům až moc často posloužilo jako „exklusivní kouření“. Opravdu skutečně poklidný podzimní čas. Ani krávy se už nemusely držet na mezi. Po sklizni otav měly k volnému použití všechny louky. Byl od nich pokoj celý den a my měli dost volného času na pečení brambor, tzv. škrobáků, které se vždycky našly.

Herbst

Unser privates Feuer aus Mohnsamen, die hervorragend brannten. Allzuoft diente dies uns Jungs als "exklusives Rauchen". Friedliche Herbstzeit. Auch die Kühe mussten sich nicht länger am Feldrain aufhalten. Nach der Grummet-Ernte (Zweite Mahd) standen ihnen alle Wiesen zur Verfügung. Wir waren sie los und hatten genug Zeit, um Kartoffeln zu braten, die sogenannten „škrobáky“, welche überall zu finden waren.

 

Voznice

Ve Vobořici měli pole i Hrabáků. Starý pán napřed navezl ve voznici na pole hnojnici a pak nakypřil půdu pluhem. Obsluha voznice vyžadovala velkou zručnost. Zaváhání při obsluze znamenalo nést následky postřiku po několik dní.

Fasswagen

In Vobořice hatte selbst Familie Hrabák eigene Felder. Zuerst brachte der alte Mann im Fasswagen den Dünger auf das Feld und pflügte dann die Erde mit dem Pflug um. Das Bedienen der Fasswagen verlangte viel Geschick, denn selbst bei einem kleinen Fehler musste man die Folgen der Besprühung für mehrere Tage tragen.

Babička

Babička se většinou věnovala čtení modlitebních knížek. Někdy otevřela krabičku s dopisy od dědy, které jí posílal z bojiště první světové války. Z italské fronty se děda nikdy nevrátil.

Oma

Unsere Großmutter verbrachte den Großteil ihrer Zeit mit Gebetbüchern. Manchmal öffnete sie eine Schachtel mit Briefen unseres Großvaters, die er vom Schlachtfeld des Ersten Weltkriegs geschickt hatte. Von der italienischen Front kehrte er nie zurück.

 

Tři generace

Třígenerační problém. Jak dostat kozu přes vodu?

Drei Generationen

Drei-Generationen-Problem. Wie bekommt man eine Ziege über das Wasser?

 

CENA DIVÁKA - BEJVÁVALO, STRAKONICKÝ HRAD 2017

     V neděli 3. 12. 2017 na slavnostním předávání cen soutěže ŽENA WOMAN STRAKONICE 2017 vylosoval František Zemen 3 výherce „Ceny diváka“ výstavy „Bejvávalo“ Originální fotografie s podpisem autora získali:

Dana Koblihová, Čejetice – Hospodářství
Marie Burdová, Strakonice – Hospodářství
Josef Bambásek, Řepice – Těžká podzimní orba

     Předání originálních, signovaných fotografií výhercům proběhlo na komentované prohlídce soutěže ŽENA WOMAN STRAKONICE 2017 v Rytířském sále strakonického hradu ve středu 10. 1. 2018 od 19:00 hodin.